36. díl - Jak jsem přežil ledvinku i piraňu

 Každý máme nějakou minulost, kterou bychom nejradši přepsali jako neúspěšnou slohovku. Jenže dospělost nám nedá gumu, jen partnera nebo partnerku, kteří nám ty naše chyby vyleští – někdy s láskou, jindy smirkovým papírem. Ani mě neminul vývoj plný chyb, než jsem se stal vysokoškolsky vzdělaným kosmopolitním pravdoláskařem. A jsem moc rád, že mi osud do života postavil ty správné ženy, které mě ukázaly tu správnou cestu.

Nosil jsem ledvinku. Ano, tu ledvinku. Strašné, já vím. Ale ulevilo se mi, že je to venku. Bože, odpusť mi – mně se to dokonce líbilo. Praktičnost byla moje ideologie. Taky jsem poslouchal Daníka Landů, kouřil jako fabrika a byl jsem na koncertu kapely Kryštof. Věřím nyní v pochopení laskavého čtenáře, že nade mnou nezlomí hůl. Už jsem se napravil, opravdu.

V mládí jsem dokonce jezdil na čundry. No, popravdě jsem byl jenom na jednom. S kamarádem Ondrou a kamarádkou Janou jsme sedli na vlak. Ten nás odvezl kamsi do Soběslavi a odtud jsme pochodovali směr Písek. Vše by bylo pohodové, kdyby naše pouť nevedla i přes most v Bechyni. Ten je kombinací silnice, chodníku a železnice. Pod mostem se rozprostírá malebné údolí. Ondra zrovna obdivoval výhled, když mě vyklopil z vozíku jako neposedný kufr. V jednu chvíli panorama Bechyně, v druhé rande s kolejnicí. Výsledek? Zlomená noha a poučení: pásy nejsou jen do auta. Poučení druhé - kemping od teď začíná na třech hvězdičkách a ideálně s výtahem. Právě to druhé jsem ale pochopil až díky ženě.

Klárce bylo necelých osmnáct, když se ke mně nastěhovala. Vletěla do pokoje jako kometa s batohem místo ohonu, zatímco já ještě hledal cestu ze sna do reality. Sršela nedočkavostí a hned to na mě vysypala: “Mohla bych u tebe bydlet?”

“Co prosím?”

“No měla jsem vážný rozhovor s mámou. Doma je to už těžké. Jsme čtyři ve dvougarsonce. Nikdo nemáme soukromí a lezeme si na nervy. Tak máma souhlasila, že bych u tebe mohla bydlet, když je to v jednom domě a bude se chodit denně hlásit.”

“Aha, no tak asi jo. Jen to musím probrat se spolubydlícíma,” řekl jsem poněkud konsternovaně.

Tak se stalo, že mi Klárka vstoupila na těsno do života. Změnili jsme kompletně dispozice pokoje. Koupili novou postel. Zbavili se věcí, které se mi určitě už nelíbily. Z mého baru udělala šatník. Zřejmě měla pocit, že whisky se nehodí vedle povlečení. Byl to konec mého mládeneckého impéria. A začali se objevovat různé serepetičky– takové ty drobnosti, které dělají z chlapského doupěte pokojík pro páreček. Martin si v té době také našel přítelkyni a záhy se oženil, takže věci se začaly měnit v celém bytě. Naše ženy naštěstí přesně vždy věděly, co je pro nás nejlepší.

Jediné, co Klárce trochu vadilo, byla potkanice Mary Jane. Pojali jsme tedy myšlenku pořídit si společné zvířátko. Na jednom festiválku jsme potkali holku, co s sebou měla na vodítku fretku. To bylo ták roztomilé zvíře, že bylo jasno. A byla to opravdu, ale opravdu velká chyba. Možná jsme měli lépe číst varovné signály. Třeba to, že mi už ve zverimexu prokousla ucho, se mohlo zdát jako varování.Dali jsme jí jméno Betynka, ale Piraňa by sedělo víc. Kdyby měla účet na Tinderu, slogan by zněl: “Miluju balonky a krev.” Ano, když si hrála s balónkem, tak opravdu moc roztomile hopsala a kvokala, ale o přítulnosti nemohla být řeč. Po několika týdnech nám utekla z klece a zamordovala chudáka Mary. To jsem jí nikdy neodpustil. Jednou se jí také podařilo vyskočit ke mně do postele, když Klárka byla zrovna ve sprše a prokousala mi asi půl centimetrovou díru do kotníku. Řval jsem tak, že hasiči na druhé straně Prahy vyhlásili poplach a tramvaje v Motole zastavily, protože si myslely, že houká siréna. Prostě domácí mazlíček k pohledání.

Moje studium Pedagogické fakulty také nešlo zrovna podle plánu. Bariéry při studiu pro mě byly velmi náročné. Několik vyučujících navíc nechtělo brát příliš v potaz moje omezení. Navíc jsem během třetího semestru dostal jakýsi únavový syndrom, jenž mi nedovolil studovat, jak bych potřeboval. Studium neznamenalo jen přednášky, ale i maratony po bariérové Praze, kde jsem měl pocit, že každá knihovna stojí na vrcholu Mount Everestu. Narůstající vyčerpání a nechuť k učitelskému řemeslu vyústila v ukončení studia. 

V bytě na Hůrce nám začalo být také pomalu těsno. Já a Martin jsme měli partnerky a Kuře přišel s tím, že se budeme muset z rodinných důvodů vrátit k mámě. Naše spolubydlení naplnilo svůj účel. Já jsem si našel práci z domova pro jeden e-shop s elektronikou, abych nás s Klárkou nějak uživil a podali jsme si žádost na Magistrát o vlastní byt.

Po pár měsících čekání přišla nabídka na byt na Černém Mostě. Netušil jsem, že se tím přesouvám z doupěte mládí do první kapitoly dospělosti – s nájmem, účty a vlastní piraňou v kleci. A ano, uź navždy bez ledvinky.