28. díl - Jak jsem vyhrál lásku

 Párty k oslavě mých dvacátých narozenin probíhala v posteli. Antibiotika se podávala každých osm hodin. Neuvěřitelně jsme to rozjeli s horkým čajem, kterému řízný švih dodával čerstvě vymačkaný citron. Sjet jsme se mohli nejrůznějšími léky na vykašlávání, po kterém se rozezněl beatbox v podobě rytmického chrchlání. Zlatým hřebem narozeninové noci byl kodein - totální vypínač. Prostě mejdan, o kterým každý sní, když je mu dvacet.

Návštěvy Klárky byly častější a moje hlava byla zamotanější. To, co začalo silvestrovským vtípkem, se začalo rozjíždět jako diskokoule na školním plese. Narážky mezi námi ztratily svou nevinnost jako jeptiška na autogramiádě Lady Dee - víš, že je to špatně, ale stejně se neodvrátíš. Klárce bylo teprve patnáct a končila základku. Já zatím měl převážně starší holky. Klárka byla na svůj věk mentálně hodně vyspělá. Starala se o dva mladší sourozence, chodila hlídat malá dvojčata, život se s ní nemazlil, a tak dospěla hodně rychle. A právě to mě přitahovalo. Původní nevinný flirt se během pár týdnů zvrtl a já se opět nechal unášet bez pádel po té nejkrásnější rozbouřené řece jménem Láska a já se vezl jako loďka vyřezaná z kůry stromu, kterou hodíš do rozbouřeného potoka a věříš, že dopluje. 

Cítil jsem, že Klárka také nastupuje do loďky. Začala za mnou chodit na doučování matematiky, aby se připravila na přijímačky na gympl. Což byl slušný paradox - jsem rozený humanista a moje matematické dovednosti se exponenciálně blíźí nule. Ale bavilo mě hrát si na mého oblíbeného literárního hrdinu Dannyho Smiřického z Prima sezóny. Na Klárku jsem netlačil a opakoval jí, že si rád počkám. Vnitřní nedočkavost ale byla napjatá jako vodítko držící labradora před miskou granulí. 

Bylo jedenáctého února večer. Leźel jsem už v posteli a koukal na Někdo to rád horké. Klárka byla s tátou na Čerňáku na filmové novince Rebelové. No a možná pod vlivem romantiky toho filmu mi najednou přišla jedna z nejkrásnějších sms mého dosavadního života: “Tak jsem se uz rozhodla. Vybrala jsem si Tebe.” A se mnou se neroztočil jen pokoj, ale celý vesmír. Hned druhý den za mnou po škole přišla do pokoje a padli jsme si do náručí. Moc už jsme toho nenamluvili a nechali jen proudit tu nahromaděnou energii plnou vroucího bezprostředního citu. Od té doby jsme vedli spory, kdy slavit výročí. Já trval na jedenáctém a Klárka na dvanáctém. Na tom jsme se nikdy neshodli.

Klárka ještě musela dořešit svůj vztah s civilákem Honzou, ale ten nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Se mnou se bavil dál úplně stejně a nic mi sežrat nedával.

Nová životní etapa s Klárkou po boku začala a byla pro mě velmi intenzivní. Těšil jsem se každé odpoledne, kdy budeme po škole alespoň pár minut spolu. Dokonce jsem přestal kouřit. No upřímně, poprosil jsem Klárku, aby mi to zakázala, protože vůli jsem měl opravdu slabou a po šesti letech celkem intenzivního vstřebávání nikotinu to vůbec nebylo lehké. Pár minut denně na randíčka bylo opravdu málo, tak jsme si hodně smskovali. Dokonce jsme si psali opravdové dopisy - ručně. Na papír. Obálky, známky, schránky. Jako kdybychom chtěli nasrat budoucí éru WhatsAppu. Odehrávala se jedna velká romantická love story. 

Mrzelo mě jediné - můj spolubydlící Martin se mnou přestal mluvit. Také si na Klárku myslel a nějak neunesl, že začala chodit se mnou. Snažil jsem se na to předem Martina sice připravit, ale prý mi nevěřil. Když jde o problémy srdce, tak člověk holt nevidí a neslyší.

Život byl sladký a já se pomalu začal připravovat na vysokou školu…